Dopis, který napsala maminka Terezčiny kamarádky, ministryni soc. věcí paní Stehlíkové

----------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Vážená paní ministryně,

píši Vám v souvislosti s případem Terezky Smutné, která je v současné době umístěná v Olivově léčebně.

Terezku znám osobně a moje dcera je její kamarádka, já sama jsem členkou občanského sdružení Na pomoc Terezce.

Rozhodla jsem se včera 22.7.2007 v podvečerních hodinách naštívit Olivovu léčebnu s nevinným úmyslem předat Terezce Smutné dárek- MP3 s hudbou a časopis, který by snad každému dítěti udělal aspoň malou radost . Chtěla jsem, aby aspoň na chvíli příjemněji překonala dny, kdy je omezena v možnosti dělat to, co by na prázdninách dělaly ostatní zdravé děti.

Na recepci jsem se pána dotázala, zda by bylo možné, aby předali jedné z pacientek dárek a bylo mi odpovězeno, že samozřejmě to problém není. Tak jsem poděkovala a když se mě poté zeptal, jak se ta pacientka jmenuje, řekla jsem bezelstně:“Tereza Smutná“.

Tato informace ale u něho vyvolala totální obrat v chování a ledově mě odpověděl:

„Tak to nepůjde“

Po krátkém přesvědčování mi zavolal sestru a ta mi razantně a bez vysvětlování řekla,

že jí to nepředá. Nemůže, nepředá.

Ani se neptala, kdo jsem a odkud jsem. Nikdo nechtěl nic vysvětlovat.

Nemělo smysl jí dále přesvědčovat, ačkoliv jsem stále nemohla pochopit, proč je to takový problém. Vzdyť jsem po ní nechtěla, aby mi ji zavolala nebo abych za ní šla.

Odešla jsem s nepořízenou, ale navíc s pocitem, že jsem se právě zřejmě dopustila trestného činu tím, že jsem po sestře chtěla, aby jí tu věc donesla.

Jen jsem pořád myslela na Terezku, jak jí asi je a co dělá zavřená uvnitř. A když něco potřebuje, kdo jí to obstará, když za ní máma může pouze 1 x týdně.
Kdo může mít takovou pravomoc rozhodnout o tom, že zdravému dítěti pomůže totální izolace od světa, omezením na svobodě, odebráním mobilního telefonu, který před pár týdny ještě měla. A jak to může pokračovat dál? Co jí ještě vezmou?

Nevím, jaké jsou praktiky ve vězení, nemám s tím zkušenosti, ale přesně takto jsem si představovala vězení.

Pokud Terezka byla zdravé dítě, jen neměla ráda svého tátu, ted už budu pochybovat o tom, že se způsob, kterým je takto zavírána, na její psychice neodrazí ve formě trvalých následků a za toto nese odpovědnost stát.

Prosím, vynasnažte se v tomto případu něco udělat ve prospěch Terezky, reintegrační centrum je v jejím případě moc pozdě. Terezku nikdo nepřesvědčí, aby měla svého tátu ráda, ani kdyby tam byla zavřená měsíce. V tomto případně se přikláním k názoru pana doktora Humhala, kdy dokonce pronesl, že v případě pana Choce by nařídil zákaz styku. A to je názor odborníka, který tuto situace vnímá pohledem té dívky.

Na Terezce mi záleží a nechci přihlížet tomu, když o ní samovolně bez toho, aniž by AKCEPTOVAL ODBORNE NAZORY ODBORNIKU- PSYCHOLOGU!!, rozhoduje soudce, který i bez zkušeností rozhoduje v tak velkém případu i poté, co pochybil tím, že ji umístil do psychiatrické léčebny. Lidé očekávali, že bude postih nebo bude z této kauzy odvolán. A ptáme se, kde je tedy spravedlnost?

Cítíme naopak velkou nespravedlnost vůči Terezce, čím vším prochází. Přece nebude náš stát takto zavírat podobné případy jen proto, že nemá rádo jednoho z rodičů a jen proto, že u něho nechtěla přespávat. Šlo pouze o očekávaný kompromis ze strany otce, kdyby si bral Terezku v sobotu a neděli bez přespání +1 den v tydnu. Ale povzbuzován Unii otců, kteří tyto situace hrotí zřejmě za skrytým účelem získání peněz ze Štrasburku, situaci takto vyhrotil a projevil, že mu nejde vubec o jeho dceru, ale o jeho princip. Který jiný táta na jeho místě by si myslel, že takto si získá pozornost , ne-li snad lásku dcery? On sám lásku k ní nijak neprojevoval a měl tu možnost, tak jak může někdo chtít po ní, aby ji ona projevila jemu?

Děkuji za Vaši pozornost a prosím Vás za Terezku abyste vyslyšela její přání, která si nepřeje nic jiného

než se vrátit k mámě.

Simona Horáčková, Uvaly u Prahy

777 881 496